Historie knihovny
Začátky v sokolovně (kolem roku 1922)
Podle obecní kroniky pochází první známá zmínka o knihovně v Moravanech z období kolem roku 1922, kdy byla postavena sokolovna. V jejích prostorách tehdy fungovala čítárna a knihovna, kterou vedl řídící učitel Eduard Navrátil.
Další stěhování knihovny
V průběhu 20. století se knihovna několikrát stěhovala. Z původních prostor v sokolovně byly knihy přemístěny do základní školy, poté do budovy tehdejšího místního národního výboru (dnešní obecní úřad). Prostory pro knihy byly tehdy velmi omezené – knihovna byla umístěna ve dvou malých místnostech a fungovala jako místní lidová knihovna s dobrovolným pracovníkem, přičemž nákup knih a metodické vedení zajišťovala Okresní knihovna v Pardubicích.
Později se knihovna přestěhovala do budovy číslo 149 (dnešní lékárna, původně dům manželů Vrabcových znárodněný v roce 1948), kterou sdílela s místním klubem důchodců. Po restitucích byla tato budova vrácena původním majitelům a knihovna se musela znovu stěhovat – tentokrát do budovy číslo 17 u nádraží (původně pekařství). Tyto prostory byly vlhké a pro knihy nevhodné.
Profesionalizace a středisková funkce (od roku 1986)
V roce 1986 nastoupila do knihovny Zdena Bakešová s cílem vybudovat v obci profesionální knihovnu se střediskovou funkcí. Kromě moravanské knihovny měla tehdy na starosti ještě dalších pět knihoven v okolí (Slepotice, Uhersko, Čeradice, Trusnov, Radhošť), do nichž pravidelně dovážela soubory knih a dohlížela na jejich provoz.
Z její iniciativy začala jednání o nových prostorách s vedením obce a zástupci Okresní knihovny v Pardubicích. Využilo se toho, že se mateřská škola stěhovala do nových prostor a uvolnila budovu číslo 149, kam se knihovna následně přesunula.
Přesun do současné secesní vily (1994 – 1996)
Zásadní změna nastala v polovině 90. let. V roce 1994 obec Moravany odkoupila zrestituovanou secesní vilu (dnešní sídlo knihovny a Senior centra) se záměrem vybudovat na rozsáhlém, tehdy zanedbaném pozemku bydlení pro seniory, jehož součástí měla být i knihovna.
Po rekonstrukci budovy se knihovna v roce 1996 přestěhovala do prostor, kde sídlí dodnes. Tím získala zázemí odpovídající roli jediného kulturního zařízení pro veřejnost v obci.
Budova knihovny a její vybavení
Současné sídlo knihovny je secesní vila z roku 1907, která původně patřila majiteli statku panu Krátkému. Po znárodnění v roce 1948 zde byla nejprve ubytována sovětská armáda, poté mateřská škola a následně zdravotnická zařízení (praktický lékař, zubní ambulance, dětský lékař).
Dnes je vila součástí nově vybudovaného Senior centra, s nímž je knihovna propojena bezbariérovým vstupem. Budova je kompletně zrekonstruovaná, v secesním stylu chráněném památkovým úřadem, a tvoří dominantu moravanského náměstí/návsi.
Vstupní hala má tmavé ostění a dominuje jí původní dřevěné schodiště s ochozem. Vstup do knihovny je zdoben bílými plastikami a prosklením s květinovými motivy, které odkazují na secesní ornamentiku známou z plakátů Alfonse Muchy. Vnitřní zařízení knihovny navrhli ing. arch. Ilja Coufal a ing. Petr Vrátný.
Knihovníci
Dobrovolní knihovníci
- Eduard Navrátil (kolem roku 1922)
- pan Flaišer
- manželé Pelikánovi
- Vlasta Jiroutová
- Ludmila Jelínková
- Ivana Ezrová
- Ilona Wimmerová (uvedena s rokem 1986)
- Martina Křížová – zástup
- Marie Součkovvá – zástup
- Alena Balcarová – zástup
Profesionální knihovníci
- Zdena Bakešová – od roku 1986